+420 723 560 183 me@katerinakryllova.com

Staňte se pánem svého života, říká koučka Kateřina Kryllová

Autorkou tohoto článku pro HP Life Magazine je Olga Mullen. Prosinec 2019

So své každodenní praxe. Ne všichni z nás ale měli možnost navštívit tento workshop osobně a tak, zvlášť teď v předzvěsti vánoční hektiky, jsem požádala Kateřinu, aby se s námi podělila o své tipy pro HP Life Magazín.

Praktická Mindfulness

Kateřino, jak byste popsala „Practical Mindfulness“?

„V tomto workshopu mluvíme o tom, že stejně jako můžete chodit do posilovny, aby vaše tělo bylo fit, můžete praktikovat jednoduchá cvičení, aby byla fit vaše mysl, což je mimořádně užitečné v našem hektickém a náročném světě.

Vzali jsme hlubokou a velmi komplexní nauku o mindfulness, zkombinovali ji s tím, co nám říká moderní věda a nabídli jsme jednoduchý koncept, který vyžaduje poměrně malou časovou investici a může zásadním způsobem změni kvalitu vašeho života i pracovního výkonu. Svým způsobem se dá říct, že mindfulness je také o tom dosáhnout toho víc, s menším množstvím úsilí a stresu. Uvolněná a koncentrovaná mysl totiž funguje mnohem lépe.

Někteří účastníci tohoto workshou se zaměřují spíše na rozvoj jejich pracovní výkonnosti, někteří jdou více do hloubky a chtějí vědět, jak svůj život osvobodit od rychlosti, nekonečných požadavků a rušících vlivů a prožívat naopak více radosti, lehkosti a kvality ve vztazích.“

Máte nějaké jednoduché tipy na to, jak zůstat „mindful“ (vědomý, přítomný) – ať už v práci nebo v osobním životě? 

To není jednoduchá otázka :-). Pro mě je na začátek důležité vůbec si uvědomit, v jakém nastavení žijeme. Jak vysoká je naše rychlost, úroveň zaneprázdněnosti, roztěkanosti nebo i závislosti na mobilním telefonu. Uvědomit si, kolik věcí děláme automaticky, tzv. na autopilota. A pak se můžeme rozhodnout, jestli to tak chceme nechat nebo ne. Pravda je, že život nám nemusí jen utíkat skrz prsty. Je škoda žít život na autopilota. Můžeme se vrátit k plnému a plnohodnotému prožívání života. A určitě to stojí za to.

A jaké by byly jednoduché tipy? Například:

Kdykoliv během dne se můžete jednoduše zeptat sami sebe „Jsem přítomný? Jsem tady?“ A když si uvědomíte, že jste ztraceni ve svých myšlenkách, nebo úplně bezmyšlenkovitě automaticky něco děláte, zhluboka se nadechněte, uvědomte si své tělo a zastavte se. Podívejte se okolo sebe, přivoňte si ke květinám, vychutnejte si vůni a hořkou chuť své kávy, věnujte plnou pozornost člověku, se kterým právě mluvíte… Takhle můžete průběžně, kdykoliv si vzpomenete, přepínat z autopilota na vědomé prožívání. Tahle jednoduchá technika nevyžaduje žádnou časovou investici. Začněte tím, že si začnete uvědomovat úroveň své (ne)přítomnosti.

Kdykoliv cítíte napětí, jste ve stresu nebo přetíženi, nesnažte se to přeprat silou. Zastavte se na chvilku, zhluboka se nadechněte a uvolněte svoje tělo.
Nedělejte to rychle. Mám na mysli skutečně hluboký nádech a hluboký výdech. S plným vědomím toho, jak vám vzduch vstupuje do těla, naplňuje hrudník a břicho a pak pomalu zase odchází. Představte si, že s sebou odnáší všechno pnutí a zanechává za sebou vaše tělo uvolněné. Alespoň o kousek.
Uvědomte si napětí, které „sedí“ ve vašem těle. Můžete mít napnutá ramena, stažené zamračené čelo nebo zaťaté čelisti. A vědomě uvolněte jedno místo po druhém. Možná vás překvapí jak snadno dokážeme vědomě uvolňovat jednotlivé části těla a pocítit úlevu. Naše tělo je skvělý pomocník.

Vyšší rychlost vám nepomůže, když je vaše mysl ve stresu a zamlžená.
Představte si: když letíte světem vysokou rychlostí, je to jako byste řídili auto. Hodně rychle. Na hodně klikaté cestě. Děláte, co umíte, abyste zvládli při té rychlosti a zatáčkách řízení, hodně se snažíte, stojí vás to hodně energie (a možná jste si toho ani nevšimli). Ale okna vašeho vozu jsou celá zablácená a na cestu je strašně špatně vidět. Vůbec nemáte čistý výhled. Taková jízda je poměrně nebezpečná. Podobně funguje naše mysl – pod stresem ve vysoké rychlosti máme tendenci k tzv. „Cloudy thinking“ (zamlženému myšlení) Potřebujete trochu prostoru, abyste očistili svůj výhled, zklidnili své myšlení a pak se znovu vydali na cestu. Teprve pak to bude vědomý a moudrý pohyb vpřed.

Mindfulness

Practical Mindfulness není váš první trénink u nás. Mohla byste nám říct víc o tom, co děláte pro HP?

Pro vaši společnost jsem začala pracovat v roce 2015 a poslední 4 roky pravidelně realizujeme workshopy zaměřené na asertivitu – v Praze, Boeblingenu, Bukurešti, Barceloně a Grenoblu. Každý kurz byl pro mě zajímavou a velmi příjemnou zkušeností. Vždycky jsem měla pocit, že s kulturou HP a s lidmi, se kterými se na kurzech setkávám, hluboce souzním. Vždycky se nám podařilo vytvořit cennou učební zkušenost, HP se brzy stalo jedním z mých nejoblíbenějších míst. V lednu 2019 jsme pak přidali praktickou mindfulness a tu jsme realizovali znovu ve všech evropských destinacích, na podzim jsem pak realizovala dvoudenní asertivitu v Shanghai a praktickou mindfulness v Singapore.

Učila jste v různých lokalitách HP – máte nějaké zajímavé postřehy?

Ano, zajímavých postřehů je celá řada. V kurzu praktická mindfulness například mluvíme o našem (zlo)zvyku jíst na autopilota (rychle, u počítače, bez toho, abychom skutečně vnímali, jak jídlo chutná). A zkoušíme si, jaké je to jíst s plnou pozorností – vychutnáváme si krátkou čokoládovou meditaci. Mluvíme o tom, jak je naše zkušenost odlišná a proč stojí za to tenhle zlozvyk změnit. Tato myšlenka rezonuje silně s lidmi v Německu, v České republice a v Rumunsku. Naopak ve Francii a Španělsku to není žádné velké téma. Jídlo jako rituál je součástí kultury a tahle praxe tu už dávno funguje úplně výborně.

Můj nejsilnější postřeh je ale trochu jiný. Je to něco, co jsem si uvědomila, když jsem odjížděla po workshopu v Singapore, z úplně jiné kultury a jiné části světa.
Odjížděla jsem s velmi silným a hlubokým pocitem, že i když máme jazykové bariéry, jinou barvu pleti, a mnoho kulturních odlišností, hluboko ve svém nitru, jsme všichni stejní. Máme podobné touhy, potýkáme se s podobnými problémy. Jsme mnohem více stejní, než odlišní, ve smyslu humanity, která nás propojuje. Moje mezinárodní zkušenost mě letos víc než jindy naplnila pocitem společného lidství a propojení a hluboce se mě to dotklo.

Jaký trénink plánujete příště v Praze? 

Zatím nevíme. V současné době začínáme přemýšlet nad tím, co by bylo užitečné. Uvidíme.

Pozn.: Rok 2020 se ponese ve znamení úplně nového kurzu, Self-Coaching, přečtěte si více zde.