Nejbláznivější aktivita, kterou jsme dělali
Ptala se mě kolegyně na nejbláznivější aktivitu, kterou jsme kdy s lidmi dělali. Těžko říct, bylo jich docela dost, možná by mi pomohl Milan Holub, ale určitě v top 10 budou pastičky.
Krásné (ale opravdu trochu šílené) cvičení, ve kterém si účastníci prožijí – ne teoreticky, ale na vlastní kůži – že limity toho, co je možné, jsou jenom v naší hlavě.
Možná si říkáte, jak to probíhalo? Tak tady to je. Vyzkoušejte to. 👍
Účastníci: rozdělení do skupin po 3–5 lidech.
Materiál: krabice pastiček na myši pro každou skupinu a rovný stůl
Zadání: Postavte v časovém limitu co nejvyšší věž z natažených pastiček na myši. Ano, čtete správně. Natažených. Je to zdánlivě nebezpečné, rozhodně nekomfortní, vypadá to nesmyslně. Podobně může vypadat řada nových úkolů/projektů.
1. kolo
Než začne práce, tým odhadne a napíše, kolik si myslí, že postaví pater. V průměru odhadují kolem 4.
Týmy staví.
Projdeme výsledky. Postavili zhruba tolik pater, kolik odhadovali, že postaví.
Ptáme se: „Myslíte, že je možné postavit více pater?“ Většina říká ne, nevím, těžko, možná.
Pouštíme video. Stejné podmínky, stejný materiál, dvě ženy (přepážkové pracovnice pojišťovny – pater 27.
Možné to je. Dáme challenge? Zkusíme to znovu?
Jdeme na to.
2.kolo
Stejný úkol. Úplně jiné výsledky. V průměru 3 – 4x lepší.
Závěrečná diskuse a zastavení s otázkou:
Jaké by to bylo, kdybychom věřili, že věci jsou opravdu možné?
Jak to máte vy 😊?